Válečné fronty v mapách
Světová válka v atlasu historickém
Západní fronta
Dne 28. července 1914 vypovědělo Rakousko válku Srbsku, dne 1. srpna Německo Rusku a 3. srpna Francii. Němci pronikli přes neutrální Belgii a 6. září stanuli na Marně nedaleko Paříže. Byli přinuceni k ústupu k řece Aisně na linii, která stála v r. 1915 a 1916 (tučná čára). K urputným bojům došlo zejména u Zper, na Sommě a u Verdunu. R. 1917 ustoupili Němci k St. Quentinu, po vyřadění Ruska pronikli v květnu 1918 opět k Marně. Dne 18. července počal Fochuv protiútok a v říjnu ústup Němců. v den příměří 11. listopadu 1918 byla fronta čárkovaná.
V srpnu 1914 pronikli Rusové do vých. Prus až k Tannenberku, byli však zatlačení k hranicím vých. Pruska. Jižní část fronty pošinula se v prosinci 1914 až ke Krakovu a Rusové obsadili celou Halič. (Přemyšl břez. 1915) dne 2. května 1915 došlo k průlomu u Gorlice a Tarnova a k ústupu ruské fronty, kterou čas držela ještě Varšava; po jejím pádu pošinula se fronta v září 1915 od Rigy ke Dvinsku, Pinsku a k Tarnopoli. V červnu 1916 zaútočil Brusilov a získal Luck. V srpnu 1916 vypovědělo válku Rumunsko a zabralo Sedmihrady, v prosinci bylo však nuceno ustoupiti až k řece Seretu. Dne 15. března 1917 vzdal se car Mikuláš trůnu. Ruská fronta se s počátku revoluce držela a 2. července 1917 vyznamenala se u Zborova česká brigáda. Dne 7. listopadu došlo k bolševickému převratu. Smluveno příměří, od počátku února 1918 obsazovali Němci Ukrajinu, dne 3. března 1918 podepsán v Brestu Litevském mír, jmít se Rusko vzdalo Ukrajiny, Finska, Baltských zení, Litvy, polských krajů a části Kavkazska ve prospěch Turecka.
V srpnu 1914 vnikli Rakušané na území srbské, byli však poražení a Srbové postoupili do vých. části Bosny a na západ od Zemuně. V prosinci 1914 obsadili Rakušané na čas Bělehrad, ale opět ustoupili. V říjnu 1915 napadli Srbsko Bulhaři a Srbové byli nuceni ustoupiti přes Albanii na jih k čáře u Bitolje. Od 30. června 1917 stálo při Dohodě Řecko. Dne 15. září 1918 byla proražena fronta bulharská a Rakušané rychle ustupovali (viz křížky). V památný den 28. října měla Dohoda v moci již téměř celé Srbsko.
Itálie vstoupila do války 23. května 1915 v době velkého ústupu ruské fronty. Italové získali celkem malé území, hlavně u Gorice bitvami na Soči. dne 24. října 1917 došlo k rychlému ústupu Italů na Piavu, dne 24. října 1918 k prolomení rakouské fronty. V listopadu 1918 obsazeny Italy jižní Tyroly, Přímoří, část Kraňska.
Československá anabase ve světové válce
Po boku Dohody uplatnilo se i vojsko československé. V Rusku byla již od r. 1914 Česká družina, na frontě francouzské družina Nazdar. Zahraniční národní rada česká, v jejímž čele byli Masaryk, Beneš a Štefánik, usilovala již od 1916 o vybudování československé armády. Masaryk odjel do Italie 18. prosince 1914 a pracoval pak v Ženevě, v Paříži a Londýně. Odtud vydal se v květnu 1917 přes Stockholm do Ruska, aby se účaqstnil budování čls. armády, k níž došlo po úspěchu Čechů u Zborova. Když Rusové se vzdávali boje, bylo usneseno dopraviti české vojsko na bitevní frontu do Francie. Ještě 1917 došlo ke třem lodním transportům kolem Skandinavie a Islandu. Ve Francii bylo povoleno utvoření samostatné armády čsl. 19. prosince 1917, v Itálii 21. dubna 1918. Dne 7. března 1918 odjel Masaryk přes Sibiř do Ameriky. Když bolševická vláda žádala odzbrojení Čechů, rozhodli se delegáti českého vojska 23. května 1918 v Čeljabinsku, že vynutí si průchod Sibiří zbraní. V pěti týdnech podařilo se Čechoslovákům ovládnouti trať až po Nikolajevsk a zmocniti se měst Omska, Irkutska, Čity i Vladivostoku, zatím co jiná vojenská skupina ovládla na západě Penzu, Samaru, Ufu, Jekatěrinburk, Simbirsk a Kazaň. Naše legie uvedly v úžas celý svět a přispěly podstatně k uznání naší samostatnosti. Vůdce zahraničního odboje T. G. Masaryk vrátil se do Československa již po slavném 28. říjnu dne 21. prosince 1918. Ruští legionáři vrátili se do vlasti přes Vladivostok jednak kolem Indie, jednak přes Tichý oceán a Ameriku.
Citováno z: Dorazil, Otakar. Malý atlas historický. Praha: Čsl. Červený kříž, 1935. 12 s., 20 s. obr. příl.