PomníkyDobové dokumentyRok vypuknutí spolupráce

Písně k 1. světové válce

Písně k 1. světové válce

Válka na Itálii

Hoši od Zborova / Karel Hašler

Hej, Slované

Spi Havlíčku

Vlastenecké hory

Bílý kvíteček / Karel Hašler


Válka na Itálii

https://www.youtube.com/watch?v=ZGjw7yAXH8I

Sluníčko zachází za hory černé,
do zákopů táhnou řady nesmírné,
z jedný strany Alpiny, z druhý padají miny,
tak začíná válka na Itálii.

Sotva jsem na vartě půl hodiny stál,
taliánský útok právě započal,
šteluňky nám hořely, kamarádi padali,
smutná podívaná na ty raněný.

Do zákopů padá tiše bílý sníh,
my jsme umírali v jeho závějích,
jeden voči spálený, druhej nohy zlámaný,
třetí prosí kamaráda vo doražení.

V trávě leží voják, píše psaníčko
zkrvavenou rukou: drahá matičko,
to psaníčko je psáno, krví mou podepsáno,
na italský frontě v šest hodin ráno.

Ten prstýnek, co mám na levý ruce,
odevzdejte, prosím, mojí Andulce,
pozdravte ji nastokrát, že nespatřím ji vícekrát,
oči mně vypálil italskej granát.

Sluníčko zachází za hory černé,
do zákopů táhnou řady nesmírné,
měsíček když vychází, bojiště nám ozáří,
svítí padlým kamarádům přímo do tváří.
 


Hoši od Zborova

http://www.youtube.com/watch?v=ANNvD7Q81HA

Hudba, slova: Karel Hašler

Když se soumrak sklání
nad Zborovskou plání
sluneční když zhasne svit,
křížů bílé řady
ze tmy svítí všady,
které střeží mrtvých klid.
Tiché půlnoci když přijde čas
a zem líbá bledé luny jas.
Českým hochům k spánku
na perutích vánku,
zpívá smutný hlas.

Hoši od Zborova klidně v zemi spíte,
vy se nikdy více domů nevrátíte.
Vy se nevrátíte nikdy více zpátky,
více nezříte svou zem.

Mužně jste se bili
mužně vydobili
svojí vlasti svobodu
Máte věčně žíti
příkladem vždy býti
všemu svému národu.
Jeden každý z vašich četných řad
dobře mužně pro vlast umírat.
Vaší krve rudé
národ vždycky bude vděčně vzpomínat.

Hoši od Zborova klidně v zemi spíte,
vy se nikdy více domů nevrátíte.
Vy se nevrátíte nikdy více zpátky,
víckrát nezříte svou zem.


Školní obraz ze sbírek NPMK


Hej, Slované!

Slovanská národní hymna.
Slova od Samo Tomašíka, nápěv od J. Wybického.
(Bývalou rakouskou vládou zakázána).

Hej Slované, ještě naše slovanská řeč žije,
pokud naše věrné srdce pro náš národ bije.
Žije, žije duch slovanský, bude žít na věky.
Hrom a peklo, marné vaše, proti nám jsou vzteky.

Jazyka dar svěřil nám Bůh, Bůh náš hromovládný.
Nesmí nám ho tedy vyrvat na tom světě žádný.
I nechať je tolik lidí, kolik čertů v světě.
Bůh je s námi, kdo proti nám, toho Perun smete.

I nechať se též nad námi, hrozná bouře vznese.
Skála puká, dub se láme. Země ať se třese !
My stojíme stále pevně, jako stěny hradné.
Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně.


Spi, Havlíčku!

Vlastenecká píseň.

Spi Havlíčku, v svém hrobečku,
národ zpívá tvou milou písničku,
[:odpočívej v pokoji!:]

Kdybys mohl z hrobu hledět,
viděl by jsi národ pro tě želet.
[:odpočívej v pokoji!:]

Tvoje tělo v hrobě hnije,
ale duch tvůj posud v Čechách žije.
[:odpočívej v pokoji!:]

Chtěl jsi vlasti blaho přáti,
za to muselś na věčnost se bráti.
[:odpočívej v pokoji!:]

Nuže bratři české vlasti,
zazpívejme k Havlíčkově slasti!
[:odpočívej v pokoji!:]

Naše stará ctěme práva,
na zdar vlasti - Havlíčkovi sláva -
[:odpočívej v pokoji!:]


Vlastenecké hory

Původní česká vlastenecká píseň.
Slova od V. J. Pícka, nápěv od J. L. Zvonaře.

Čechy krásné, Čechy mé!
Duše má se touhou pne,
kde ty vaše hory jsou zasnoubeny s oblouhou?

S oblohou a nebesy,
kde přemýsli na plesy
anděl světlem oděný,
k slávě Páně stvořený.

Pán ten stvořil také vás,
slavné Čechy, vlasti krás,
anděla vám s nebe dal,
váš by národ k zpěvu zval:

A ten národ pěje rád,
v žalmech však i touhu znát:
by ten anděl chránil Čech
do skonání světů všech.

Proto krásné Čechy mé,
duše má se s touhou pne,
kde ty vaše hory jsou
zasnoubeny s oblohou.


Bílý kvíteček / Karel Hašler

Píseň „Bílý kvíteček“ (1917) patřila ve své době k nejpopulárnějším vojenským písním z období první světové války. Více... http://www.vhu.cz/bily-kvitecek-magazin-caf-c-91967/

1. Když jsem mašíroval ke hranici,
měl jsem bílý kvítek za čepicí,
za čepicí měl jsem kvítek bílý,
který dívčí oči porosily,
zrosily ho dívčí oči černé,
na důkaz té naší lásky věrné,
kterou jsme si spolu přísahali,
nežli jsme si sbohem dali.

[: Já jsem si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku stále vzpomínal. :]

 2. Do Rakouské země dlouhá cesta,
proč mne na tom světě kdekdo trestá,
že dřív, než jsem došel na hranici,
zvadnul mi ten kvítek za čepicí.
Za čepicí kvítek bílý zvadnul,
plamen lásky v dívčím srdci zchladnul
a ty oči, jež mne rády měly,
na mne doma zapomněly.

[: A já si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku stále vzpomínal. :]

 3. Co je do kvítečku, který zvadne,
co je do vojáka, který padne,
na světě je všude plno kvítí,
jiným hochům také slunko svítí.
Jedna ostrá rána v tuhém boji,
to vojenské srdce navždy zhojí,
až mne kamarádi pochováte,
do hrobu mi kvítek dáte.

[: Vždyť jsem si ten kvíteček za čepici dal,
abych na svou panenku stále vzpomínal. :]

a ještě jinak Bílý kvíteček (Orchestrion) https://www.youtube.com/watch?v=JOFEO284IIU

© Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského 2016