PomníkyDobové dokumentyRok vypuknutí spolupráce

Písně národní, lidové a vlastenecké

Písně národní, lidové a vlastenecké

Kde domov můj

Nad Tatrou sa blýská

Ach synku, synku!

Hoj, vzhůru pestrý Sokole!

Čtvrtého července

Bělohorská

Čechoslovan

Všetci sme Slovania

Moravo, Moravo

Nitra


Kde domov můj?

Česká národní hymna.
Slova od J. K. Tyla, nápěv od Fr. Kroupy.

Kde domov můj,
kde domov můj?
Voda hučí po lučinách,
bory šumí po skalinách,
v sadě skví se jara květ,
zemský ráj to na pohled!
A to jest ta krásná země,
[:země česká domov můj:].

Kde domov můj,
kde domov můj?
V kraji znáš-li bohumilém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, znik a zdar
a tu sílu, vzdoru zmar:
to jest Čechů slavné plémě,
[:mezi Čechy domov můj!:].


Nad Tatrou se blýská!

Slovenská.
(Bývalou rakouskou vládou zakázána).

Nad Tatrou se blýská, hromy divo bijú,
nad Tatrou se blýská, hromy divo bijú,
zastavme se bratia, veď sa ony ztratia.
Slováci ožijú!

To Slovensko naše posial´ tvrdo spalo,
to Slovensko naše posial´ tvrdo spalo.
[:Ale blesky hromu zbudzejú ho k tomu,
aby se probralo:].

Už Slovensko vstává, púta si strhává,
už Slovensko vstává, púta si strhává.
Hoj, rodinko milá, hodina odbila,
žije matka Sláva!

Nech si kdo chce spieva, nech výská jak móže,
nech si kdo chce spieva, nech výská jak móže,
my sa držme spolu, svorne k tomu kolu,
nik nás nepremóže.

Ešte jedle rostú na Krivaňskej strane,
ešte jedle rostú na Krivaňskej strane,
kdo jak Slovák cítí, nech sa svojho chytí,
a medzi nás stane.


Ach synku, synku!

Ach synku, synku, doma-li jsi?
Tatíček se ptá, oral-li jsi.

Oral jsem, oral, ale málo,
kolečko se mně polámalo.

Oral jsem, oral cestou bílou,
kudy jsem chodil za svou milou.

Což je ta cesta ušlapaná,
šla po ní holka uplakaná.


Hoj, vzhůru pestrý Sokole!

Hoj, vzůru pestrý Sokole,
hoj, vzhůru na svou stráž,
nad nejvyšších hor vrchole,
ó leť, co síly máš!
Jen dál, jen dál, jen výš,
až nad oblaků lem,
až od hor k horám uvidíš
tu celou českou zem!

Máš ocelové perutě
a ocelový spár
a v dol jak hledíš napnutě,
máš v oku blesku žár.
Jen dál, jen dál, jen výš a výš,
hle lovce - chraň se chraň!
Čím v letu výš, tím bude spíš
ti k smíchu jeho zbraň.

A co to jásá po kraji,
ty Sokolíku můj?
To tisícové dívají
se vzhůru na let tvůj.
Jen dál, jen dál, jen výš a výš,
tys naší síly vzor
a ty své mety doletíš
i každé bouři vzdor.

Hoj, vzhůru český Sokole,
až v bouřných mraků lem,
ať s vichrem vidí v zápole
tě celá česká zem!
Jen dál, jen dál, jen výš a výš
a ztřez nám prapor náš!
Tvá peruť mávej nahoře
a dole naše páž!


Čtvrtého července

Sokolská píseň.
(Bývalou rakouskou vládou zakázána).

Čtvrtého července
na strahovských hradbách,
[:[:stáli sokolíci
v dlouhých hustých řadách.:]

V dlouhých hustých řadách
s vlajícím praporem,
[:[:bolně pohlíželi
na vrch za Břevnovem.:]

Na vrch za Břevnovem
k císařské oboře:
[:Pohlédněte milí,
pohlédněte chvíli,
kdo to tam as oře?:]

Oře tam Čechie,
máti naše drahá,
[:[:hodlá vyorati
naše stará práva.:]

Naše stará práva
jsou tam zakopána,
[:[:od našich nepřátel
byla zašlapána.:]

Orej, máti, orej,
do umdlení orej,
[:[:až budeš umdlévat
Sokoly zavolej!:]

Sokoly zavolej
ze slovanské Prahy,
[:[:oni ti pomohou
zahnat naše vrahy!:]

Zahnat naše vrahy
do pekel, kam patří.
[:"Nuže přispěchejte,
do vrahů se dejte
Sokolové bratři!":]


Bělohorská

[:Kde hrob je náš?:]
Nade Prahou bouře divá tyran jásá,
den umdlévá, zvony znějí na poplach,
tisíc reků klesá v prach,
krví rdí se Hora Bíla,
[:Hora hrůzy, hřbitov náš!:]

[:Kdo mstitel náš.:]
Onen hrom, jenž věky láme,
onen duch, jejž v sobě máme,
jenž nás učil dvě stě let
vrahův muka přetrpět,
tenť nám k činům meče skuje:
[:Vytrvalost mstitel náš!:]

[:Kdy přijde čas.:]
Zraky dosud zakalené,
rány dosud nezhojené,
dlouho-li má ještě vrah
našich otců prznit prach?
Ajta, bratři, k mečům pěsti:
[:Brzy přijde pomsty čas.:]


Čechoslovan

Vlastenecká píseň česká.
Slova od V. J. Picka, nápěv od Jos. Soukupa.

Tážete se, proč jsem Slovan,
proč mi bratrem každý Čech?
Proč plesám jsa česky chován
jako v lůně rájů všech?
[:Český otec, česká máti,
učili mne vlasť mou znáti:].

Tážete se, české hlasy
proč se proudí z lýry mé,
a proč míním na vše časy
věren zůstat řeči své?
[:Český otec, česká máti,
učili mne vlasť mou znáti:].

Tážete se, proč rád Boha
českou písní pěvám,
a kam kročí moje noha,
city lásky vylévám?
[:Český otec, česká máti,
učili mne Boha znáti:].

Tážete se, proč své Čechy
víc než sebe miluji,
a proč poslední své vzdechy
jim a jim jen věnuji?
[:Český otec, česká máti,
učili mne národ znáti:].


Všetci sme Slovania

Všeslovanská
Slova napsal M. Dohnaný.

Všetci sme Slovania, tam od sňažnej Tatry.
Hoj, píše to Kollár.
Rus, Poliak, Illyr, Čech, to sú naši brati.
Šafárik i Mladen.
Slovanstvo nezničí na tom svete žiaden.
Nech nás učia maďarčinu mondokovať ústy,
preca bude naše srdce len slovensky hústi!
Aj, len ta reč je milá, čo učila matka,
vernému Slovanu v ústach jeho sladká.

Mora od čierneho k studenému Baltu
národ náš rozsiahly obydlenia mal tu.
Oj vy snažnie Tatry, Krkonoš i Ural!
Slovan tu svoju zem na veky si oral.
Nech nás učia tu němčinu handrkovať ústy,
preca bude naše srdce vždy slovensky hústi.
Aj, len ta reč je milá, čo učila matka,
vernému Slovanu v ústach jeho sladká.


Moravo, Moravo

Znárodnělá píseň.

Moravo, Moravo, Moravičko milá!
Co z tebe pochází: chasa ušlechtilá!
Chasa ušlechtilá, žádostivá boje!
a jaké to koňstvo rodí půda tvoje!

Moravo, Moravo, Moravička drahá,
proč se přidržuješ úhlavního vraha?
Úhlavního vraha, Pán Bůh na to patří,
že jsme by, Čechové, tvoji rodní bratři.

Moravo, Moravo! Tvá orlice pestrá
byla lva našeho vždy upřímná sestra.
Vždy upřímná sestra, budiž jí i dále,
vždyť máme dobrého, hrdinného krále.

Moravo, Moravo, vždyckyś při nás byla;
s námi jsi i první, kalich Páně pila.
Kalich Páně pila, slávu vojny nesla;
proč bys teď krkavci v dravé spáry klesla?

Moravo, Moravo! Neodkládej dále;
vždyť máme dobrého, jediného krále.


Nitra

Slovenská píseň vlastenecká.

Nitra milá, Nitra, ty vysoká Nitra!
Kdeže sú te časy, kdeže sú te časy,
v ktorých si ty kvitla?

Nitra milá, Nitra,
ty slovenská máti!
Či pozrem na tebe,
musím zaplakati.

Ty si bola někdy
všeckých krajin hlava,
v ktorých tečie Dunaj,
Visla i Morava.

Ty si bola bydlo
krále Svatopluka,
kaď tu panovala
jeho mocná ruka.

Ty si bola svaté
město Methudovo,
keď tu našim otcom
kázal božie slovo.

Včilek tvoje sláva
v tuoni skryta leží,
tak sa časy měňá,
tak tento svet beží!

© Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského 2016