Písně legionářské
Písně legionářské
Legionáři jdou
Tam od břehu Marny duní střelby zvuk,
na bojiště táhne nový vojska pluk.
Bez bázně a strachu plane mužný zrak,
na praporu září český znak.
Do boje jdou s myslí chladnou,
vítězí anebo padnou,
není Němcům radno, příliš s nimi hrát,
neb jdou za svobodu, za vlast bojovat.
[:Legionáři jdou:],
Prušáci i Bavoráci, budou s nimi míti práci.
Legionáři jdou, bojovat za vlast svou.
Jako zeď se staví v neprostupný šik,
čekají až přijde vhodný okamžik.
Tam, kde nejvíc zuří vřava bitevní,
dají Němcům ránu poslední.
Česká paže nepovolí dřív než tucet Němců skolí,
Prušákům se rázem v prsou tají dech,
poznají co umí dělat dobrý Čech.
[:Legionáři jdou:],
Prušáci i Bavoráci kolem nich se mrtví kácí
Legionáři jdou, dál přesně vlast svou.
Naše česká země vstala ze prachu,
ale její národ žije ve strachu.
Zlého nebezpečí strachuje se lid,
které hrozí zemi zahubit.
Nebojte se české matky, vaše děti jdou už zpátky,
do Čech se nám vrací hoši vítězní;
slyšte, kterak jejich píseň zdáli zní.
[:Legionáři jdou:],
svobodu jdou naši bránit, od zlých škůdců národ chránit.
Legionáři jdou, chránit vlast předrahou.
Malí legionáři
Československá Obec Sokolská
Cvičení pro žáky a žákyně sestavil Jenda Plánička
Na přední stráži
Sokolská.
Na přední stráži společně vždy věrný Čechu stůj,
neunavně a statečně haj každý národ svůj!
Nepřátel řev nechť neleká, ať zuří sebe víc,
a byť i cesta daleká, jen jděme svorně vstříc,
a jděme svorně vstříc!
Až pokud bude v Praze žít
jen jeden věrný Čech,
za ní se bude statně bít,
dá poslední svůj dech.
Nechť nás i kolem zaplaví zlárota germánská,
ta Praha naše byla vždy a bude slovanská!
Náš tatík Žižka častokrát
udatně bojoval a Němcům jejich dlouhý frak
za časté prášíval.
Tož, bratři, nyní zase my dle něho jednejme:
ve vlasti drahé očistu si sami zjednejme!
