Výňatky ze školní příručky "Škola a světová válka"
Struktura školství před první světovou válkou
Na vrcholu celého školského systému před první světovou válkou stálo Ministerstvo kultu a vyučování. Kořeny jeho činnosti spadají až do roku 1848, kdy bylo nejprve 17. března zřízeno Ministerstvo veřejného vyučování. Již v červenci toho roku však bylo přeměněno na Ministerstvo kultu a vyučování, když mu byly přikázány i záležitosti náboženských kultů. V této podobě fungovalo ministerstvo až do vydání Říjnového diplomu 20. října 1860, kdy bylo společně s Ministerstvy práv a vnitra sloučeno do jediného tzv. Státního ministerstva. V jeho rámci pak agendu školství spravovala nově vzniklá Rada pro vyučování. V březnu 1867 bylo ale Ministerstvo kultu a vyučování opět obnoveno a v této podobě již přetrvalo až do zániku monarchie v roce 1918. Kromě záležitostí v oblasti správy náboženských kultů
a organizací (zvláště pak katolické církve) bylo MKV pověřeno řízením veškerých vyučovacích soustav, všech vyučovacích ústavů a dohledem nad celým školstvím. (poznámka: Výjimku v tomto ohledu tvořily školy a soukromé i veřejné vyučovací ústavy, jejichž řízení spadalo pod pravomoc jiného ministerstva, např. živnostenské školství bylo spravováno Ministerstvem obchodu.) MKV rozhodovalo také o vhodnosti učebnic a školních čítanek a dohlíželo i na ústavy, které mu byly přímo podřízeny. (Poznámka: Jednalo se o Akademii nauk, Muzeum pro umění a průmysl, Ústřední komisi pro výzkum a zachování stavebních a historických památek atd…)
MKV byly dále podřízeny Zemské školní rady (ZŠR), které byly zřizovány pro jednotlivé země monarchie. V jejich čele stál místodržitel, nebo alespoň jeho náměstek. Dalšími členy byli referenti pro správní a hospodářské záležitosti, které jmenoval císař. Dále byli v ZŠR zastoupeni zemští školní inspektoři a členové, kteří do ZŠR byli vysíláni zemským výborem, zemským hlavním městem, náboženskými společnostmi (katolickou a evangelickou církví a židovskou náboženskou obcí) a představovali tak v těchto radách samosprávný prvek. Své zástupce zde měli i učitelé.
V devadesátých letech byly ZŠR v českých zemích rozděleny na český a německý odbor a záležitosti škol se vyřizovaly podle jejich jednacího jazyku.
Mezi rozsáhlé pravomoci ZŠR patřil např. dohled nad nižšími školními úřady (okresními a místními školními radami), nebo rozhodování v zásadních otázkách národních škol. Rozsáhle rozhodovaly také v záležitostech středních škol a ústavů, např. vypisovaly konkursy na místa, dělaly návrhy na povyšování a obsazování uprázdněných míst, dále schvalovaly rozvrhy, pomůcky a knihy pro střední a odborné školy a dohlížely na soukromé vyučovací ústavy. Dále rozhodovaly o případných stížnostech, nálezech a nařízeních Okresních školních rad a byly i nebližší odvolací instancí proti rozhodnutí gymnázií a učitelských ústavů ve věcech žáků. Při ZŠR byli také zřízeni zemští školní inspektoři, kteří vykonávali vrchní dohled nad národním školstvím (poznámka: tj. obecné a měšťanské školy, soukromé vyučovací ústavy a odborné školy.) v zemi a dohlíželi také na střední školy a učitelské ústavy.
ZŠR byly podřízeny Okresní školní rady (OŠR). Zřizovaly se většinou jedna pro každý politický okres. V národnostně smíšených oblastech pak byly zpravidla rady dvě. (poznámka: Případně mohly být školy jedné národnosti přeřazeny k sousednímu okresu). V jejím čele stál okresní hejtman, nebo starosta statutárního města, dále byla složena
ze zástupců občanů, náboženských společností a učitelů. Jejím členem byl i okresní školní inspektor. Do agendy OŠR spadaly záležitosti týkající se národního školství. Dále byla oprávněna k tomu zastupovat zájmy školního okresu, vést jednání o úpravách, rozšiřování, případně i zakládání škol v okrese, prozatímně obsazovat učitelská místa, apod…
Nejnižším školským úřadem byly Místní školní rady (MŠK). Nacházely se většinou v obcích, kde bylo sídlo školy. Pokud v obci byly z důvodů jazykově smíšeného obyvatelstva školy dvě, byly zde i dvě školní rady. MŠR se sestávaly z předsedy, zástupců obce, duchovních křesťanského, případně i židovského vyznání a zástupců školy. MŠR měly za úkol především dohlížet na dodržování školských zákonů a nařízení vyšších školských úřadů a uvádět je do praxe. Zároveň byly usnášejícím a dozorčím orgánem. Výkonným orgánem pak byl její předseda. (poznámka: HLEDÍKOVÁ, Zdeňka, JANÁK, Jan a DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích: od počátků státu po současnost, Praha, Lidové noviny, 2005s. 249 – 250, 283 – 285).
Škola a první světová válka
Během první světové války byly kladeny stále větší nároky také na učitele i jejich žáky, aby se i oni zapojili do válečného snažení a militarizace společnosti. Již na počátku války byly školám doručeny nejnovější pokyny c. a k. ministerstva kultu a vyučování
ze 7. září 1914, které dále rozpracovala česká zemská školní rada 19. září 1914. Podle nich bylo školám a učitelům nařízeno, že má být mládež nadále vychovávána k vlastenectví a lásce k panovníkovi a vojsku. K rozvíjení těchto ideálů mělo docházet zejména při hodinách dějepisu a zeměpisu, ale „nutná“ osvěta měla být vedena také při výuce jazyků těch zemí, s kterými bylo Rakousko-Uhersko ve válce. Necelý rok nato byla výnosem ministerstva kultu a vyučování z 14. června na všech národních a středních školách zavedena (či znovu obnovena) vojensko-vlastenecká výchova. Chlapci tak měli být cíleně připravováni k budoucí službě v armádě.
V plnění provládní politiky pokračovaly vyšší školské orgány i v dalších letech války. Na žádost ministerstva kultu a vyučování a českého místodržitele byly např. v roce 1916 po zásahu české zemské školní rady staženy z výuky učebnice a čítanky, v nichž se objevovali autoři nepohodlní vládě a dobové propagandě. Podobně postupovala také moravská zemská školní rada. Docházelo také k uzavírání českých škol a gymnázií. Ještě v roce 1918 pak česká zemská školní rada zakazovala žákům např. nosit odznaky v národních barvách a zpívat při výletech píseň Hej Slované. (poznámka: ŠEDIVÝ, Ivan, Češi, české země a Velká válka 1914–1918, Praha, Lidové noviny, 2001, s. 279–280.)
Z výše uvedených důvodů vznikla také r. 1916 příručka Škola a první světová válka, kterou by učitelé pro tyto účely mohli používat. Primárně měla za cíl seznámit žactvo se základními složkami a stavem bojující rakousko-uherské armády, jejími zbraněmi, i aktuální situací na bojištích (které byly prezentovány poněkud idealisticky a samozřejmě v přísně pozitivním duchu). Žáci se také měli z příručky dozvědět také o situaci na domácí frontě, o pomoci, kterou armádě a státu poskytuje zázemí a že se i oni prostřednictvím škol mohou pomáhat vojsku a zúčastnit různých sbírek. Dále měla být mládež seznámena se základními vlastivědnými a národohospodářskými fakty o Rakousko-Uhersku. To vše bylo obohaceno o matematické příklady založené na nejnovějších datech z bitevních polí Velké války.
Poslední část knihy je pak věnována instruktáži branného výcviku žáků a jejich praktické přípravě na budoucí vojenskou službu.
Výňatky ze školní příručky Škola a světová válka, kterou v roce 1916 sestavili okresní školní inspektor Bohuslav Beneš a ředitel obecné školy Adolf Pfeiffer.
„Heslo „Válka jest největším vychovatelem lidstva“ uplatňuje se i dnes. Ještě zápolí naše udatná vojska v gigantickém boji proti četným nepřátelům a již se ozývají hlasy po nápravě výchovy a vyučování mládeže dle zkušeností v nynější válce získaných.
Školními úřady našimi bylo znovu nařízeno, aby mládež byla vychovávána ve vlasteneckém smýšlení a cítění, a aby byla nejen vzdělávána na zdatné členy státu, ale aby v ní byla též buzena a upevňována láska a příchylnost ve vojsku, a podle toho, jak je vyspělá, byl jí pokud lze často vysvětlován a vštěpován účel a význam vojenského ústrojí, jakož i náležitě objasněn národohospodářský význam jeho, tak aby správně porozuměla vysoké výchovné ceně, která v něm tkví, zvláště co se týče pořádku, sebekázně a kázně obecné.
…
Každé příležitosti budiž použito k tomu, aby mládež byla vychována i v tužení vojenských ctností, jako pořádku, kázně, poslušnosti, přátelství, nezištnosti, podnikavosti, odvahy, duchapřítomnosti, rozhodnosti, statečnosti, sebezapírání apod.
Je tedy třeba, aby mužská mládež nebyla jen vyzbrojena vědomostmi a dovednostmi potřebnými pro život, ale aby byla vychovávána u vědomí, že bude jednou její povinností hájiti se zbraní vlasti své, a k cíli tomu aby se horlivě též účastnila tělesných cvičení, která brannou sílu její zvýší a příští službu vojenskou jí usnadní.
K naznačenému poučení mládeže a působení na ní podává sice denní tisk a zprávy generálního štábu našeho dostatek podnětů, avšak učitelstvu nedostává se vhodných pomůcek, aby zpráv těch mohlo s prospěchem užíti. Proto sestavili jsme tuto příručku.
V čele spisu uvedeni jsou členové Nejvyššího panovnického rodu, pokud se činně účastní dnešní války, dále jest vylíčena organizace naší armády a našeho loďstva, stručně vypsány poměry armád našich spojencův i státův nepřátelských, vylíčená bohatě rozvinutá činnost pomocná v říši naší, připojena data národohospodářská o naší říši, o království Českém a některá o našich spojencích a o státech nepřátelských, konečně přičiněny pokyny pro vojenskou přípravu mládeže. Četné početní úkoly založeny jsou na nejnovějších datech nynější války.
…
Spis určen jest sice školám, ale i širšímu obecenstvu dostane se jím, zejména v nynější době mnohého poučení.
Odevzdávajíce knihu veřejnosti přejeme, aby přinesla hojně prospěchu naší milé mládeži i vlasti!“
Některé výňatky a úkoly z příručky pro mládež:
Rychlost pochodu
a) Pěchota: Za minutu 115 kroků o průměrné délce 75 cm; v běhu 160 kroků o délce 90 cm (rovno 192 kroků normálním).
b) Jízda: V kroku za minutu nejméně 140 kroků po 72 cm (km asi za 10 minut), v pokluse 300 kroků za minutu (km asi za 5 minut), v trysku 500 kroků za minutu
(km asi za 2⅔ minuty).
c) Dělostřelectvo: V kroku za minutu 133 kroků po 75 cm (100 m v minutě), v trysku jako u jízdy.
Poznámka: U jízdy a dělostřelectva střídá se obyčejně 10minutová jízda s krokem s 20minutovou jízdou poklusem. – Denní výkon pěchoty činí v menších oddílech průměrem 20 km, ve větších skupinách 15 km, nejvyšší rychlost denní až 50 km. – Po 3 – 4hod. pochodu pěchoty 1hod. odpočinek, u jízdy a dělostřelectva odpočinek 1hod. asi po 30 km.
1) Kolik km urazí normálním chodem pěchota, jízda a dělostřelectvo za hodinu?
2) Kolik m uběhne pěšák za minutu, kolik m ujede jezdec poklusem a tryskem za minutu?
3) Z Krakova do Tarnova jest 80 km, z Černovců do Zaleščiků 50 km, z halič. Ravy Ruské do Tomašova 30 km, z halič. Sokalu do Vladimíra Volyňského 50 km, z Ivangorodu do Lublina 60 km, z Lublina do Cholmu 65 km. (poznámka: Města a strategická místa nacházející se na východní frontě.)
a) Za kterou dobu urazí některou z uvedených vzdáleností pěchota, jízda, dělostřelectvo?
b) Jezdec jede z Černovců do Zaleščiků střídavě krokem a poklusem. Které doby k tomu potřebuje? Kolik Krokův učiní kůň?
c) Pěší pluk vyšel o 6. hod. ranní z Ravy Ruské do Tomašova. Od 10 – 11 hodin měl odpočinek. O 8 hod. byl za plukem vyslán s rozkazem jezdec, který jel střídavě 40 minut krokem, 10 minut poklusem a 10 minut tryskem. Kdy pluk dohonil?
Ztráty (poznámka: Války, ačkoliv zbraně se stále zdokonalují, jsou nyní humánnější. V dřívějších časech, např. za válek Napoleonských, zmírala ½ raněných, dnes sotva 10 . Ovšem jsou i nyní některé bitvy velice krvavé; tak ztratili Japonci u Mukdenu 35 % svého vojska, Napoleon u Lipska 27%, u Lipska 33%, u Ošper 50%. – Dle průměru posledních 50 let bylo ze 100 raněných 83% raněno střelami z pušek, 15% dělostřelbou a 2% jinou zbraní.)
Jistý časopis odhaduje ztráty nepřátelských vojsk za prvních 6 měsíců války takto:
Rusko 2,300.000 mužů,
Francie 1,100.000 mužů,
Belgie 130.000 mužů,
Anglie 104.000 mužů.
Kolik činí ztráty tyto úhrnem?
Kolik mužů ztrát připadá na 1000 obyvatel toho kterého státu?
1) Za první rok války ukořistila spojená vojska rakousko-uherská a německá 8 000 děl a 3000 strojních pušek. (poznámka: Kulometů) Kolik je to pluků dělostřeleckých a kolik oddělení strojních pušek?
2) Spojenci měli dne 1. srpna 1915 obsazeno v nepřátelském území: v Belgii 29.000, ve Francii 21.000 a v Rusku 130.000 půdy. Kolik úhrnem?
– Rusové měli dne 1. srpna 1915 obsazeno v Haliči 10.000 , Francouzi v Elsasku 1050 půdy. Kolik úhrnem?
3) Kolik % území tohoto kterého státu bylo obsazeno cizím vojskem?
4) Vyjádřete obsazená území obou válčících skupin poměrnými čísly!
5) Srovnejte území spojenci obsazená s rozlohou svého okresu, hejtmanství a království Českého!
6) Od 2. května (průlom u Gorlice) do 31. srpna 1915 zajala dle zprávy rakouského generálního štábu naše vojska 2100 ruských důstojníků a 642.500 mužův a ukořistila 349 děl a 1275 strojních pušek. – Kolik jest to armádních sborů? – Kolik zajatců připadá na 100 obyvatel království Českého?
7) Dle zprávy rakouského generálního štábu bylo zajato rakouským vojskem v měsíci srpnu celkem 190 ruských důstojníkův a 53.299 mužův a ukořistěna 34 děla a 123 strojní pušky. – Německé vojsko zajalo v téže době dle zprávy nejvyššího velitelství německého přes 2000 ruských důstojníkův a 269.839 mužův a ukořistilo přes 2200 děl a 560 strojních pušek. – Kolik důstojníkův a mužů zajala obě spojenecká vojska v měsíci srpnu úhrnem? Kolik děl a strojních pušek ukořistila? Kolik průměrem denně?
8) Na západním bojišti padly od začátku nynější války do konce srpna 1915 tyto pevnosti: Lutych, Namur, Givet, Montmedy, Longwy, Manonville, Maubeuge, Antverpy, Lille, Laon a La Fére; na bojišti východním: Libava, Pulkutsk, Róžany, Ostrolenka, Ivangorod, Varšava, Lomža, Kovno, Novo Georgievsk, Osoviec a Brest Litevský. – Čtyrdohoda získala doposud čínské Tsingtau a v Evropě jediný Přemyšl, který však musil býti vydán.
Kolik pevností získaly dosud ústřední mocnosti (i s nově dobytým Přemyšlem) a kolik čtyrdohoda?
Pomocný úřad válečný
1) Válečný pomocný úřad c. k. ministerstva vnitra vydává ve prospěch Červeného kříže a vdov a sirotků po padlých vojínech různé k dnešní válce se vztahující obrazy, odznaky, pohlednice, kalendáře a jiné předměty. Do konce měsíce února 1915 bylo za vše přijato 1,570.000 K, vydání činilo 260.000. Kolik získáno?
2) Pomocný úřad válečný c. a k. ministerstva války podělil žáky a žákyně obecných a měšťanských škol, kteří se ve válečném roce osvědčili činnými ve službách pomocné válečné péče, umělecky provedenými pamětními listy. Ve školním okresu roudnickém dostalo se jich 4.751 dětem. Kolik % dětí bylo poděleno, je-li v okresu tom 10.686 žáků škol obecných a měšťanských?
Občerstvování vojínů
1) Na nádraží v Roudnici zastavil vlak s vojskem jedoucím do pole. Každý vojín obdržel chléb s máslem, 5 cigaret po 2 h a ½ l piva. Kolik činil náklad, měl-li vlak 25 vozů po 40 mužích?
Státní podpora vdov a sirotků po padlých vojínech
Vedle péče o raněné a nemocné jeví se nutnost péče o rodiny osob mobilizovaných a zejména o ty, jichž živitelé přišli ve válce o život. Platnými zákony zabezpečeny jsou skrovné vychovací příspěvky sirotkům po osobách vojenských, které padly ve válce neb zemřely následkem zranění, onemocnění, neb námah válečných. Výměra vdovského výslužného i vychovacích příspěvků sirotčích, jež upravena byla posledně zákonem z roku 1907, čís. 86 zákon. říšsk., je patrna z této přehledné tabulky:
Vdovy k práci zcela nezpůsobilé a nemajetné obdrží mimo to příspěvek 96 K.
1) V boji u Krasniku padl pěšák a zanechal po sobě vdovu a 3 nezaopatřené děti; kolik činí pense vdovská a vychovací přírůstek ročně?
2) Otec byl četařem a padl při obléhání Brestu Litevského; kolik bylo vyměřeno měsíční pense vdovské a příspěvku 2 nezaopatřeným dětem?
3) Otec zemřel následkem zranění v boji a zůstaly po něm 4 nezaopatřené dítky, o jejichž výchovu pečuje teta. Kolik činí vychovací příspěvek ročně?
Válečná půjčka
Na první válečnou půjčku bylo upsáno v Rakousku 2.200, v Uhrách 1.170 milionů korun, na druhou půjčku 2.650 a 1.120 milionů korun.
1) Kolik bylo upsáno na obě půjčky v každé polovině říše? Kolik v obou úhrnem?
2) Kolik K připadá na jednoho obyvatele v každé polovině říše?
3) Kolik činí úrok z půjček těch ročně?
4) Kolika železničních vozů (po 10 t netto) bylo by k dopravě třeba, kdyby obě půjčky byly vyplaceny v korunách? (poznámka: Z 1 kg mincovního stříbra j = 835/1000 razí se 200 korun.)
5) Jak vysoký by byl sloupec papíru, kdyby byly vyplaceny v papírových dvoukorunách? (poznámka: Změřte výšku 100 dvoukorun na sebe položených nebo 100 listů čítanky.)
Vlastenecká sbírka kovů
Za součinnosti školní mládeže sebráno bylo v roudnickém okresu celkem 1693 kg kovů. Z toho bylo 28% mědi, 33% mosazi, 11,3% cínu, 12% olova, 7% niklu, 8% bronzu
a 0,7 % stříbra.
1) Vypočítejte váhu a cenu jednotlivých kovů!
Pokyny pro vojenskou přípravu mládeže
V příručce pak následují pokyny pro branný výcvik mládeže. Cvičenci se zde měli seznámit s pochodováním a základními úkony v menších vojenských formacích (do úrovně čety), naučit se reagovat na klíčové vojenské povely a rozpoznávat signalizaci. Celkově vzato měla tato cvičení za úkol připravit vhodný materiál pro armádu. To platí zejména pro nejstarší žáky středních škol, kteří se zanedlouho měli sami stát vojáky Velké války. To je vidět např. v podkapitole Tvoření a postup řetězů, kde se již regulérně nacvičoval útok ve švarmliniích. (poznámka: Švarmlinie - bojové rozmístění střelecké (pěší) jednotky v souvislé linii (řadě) s určitými rozestupy mezi vojáky. Poněvadž kulometná palba působila ve "švarmlinii" veliké ztráty, byla ve světové válce nahrazena rozmístěním rozptýlenějším, netvořícím souvislou linii, a proto méně zranitelným, rojnicí.)
Cvičení pořadová (poznámka. C. k. zemská školní rada nařídila vynesením ze dne 9. listopadu 1915, (…), ve příčině vojenské přípravy dospělejší mládeže školní, mimo jiné toto: „Z důvodů praktických i pro rozšíření jazykových vědomostí žáků pečovati jest o to, aby povely v obou zemských jazycích náležitě osvojili“. – Uvádíme tudíž pod čarou příslušný povel.)
a) Výcvik jednotlivce o sobě a v řadě (členu). (poznámka: Das Glied)
Nejjednodušším útvarem cvičení pořadových jest člen, který vznikne, sestavíme-li cvičence do jedné řady. Zoveme jej v postavení čelném „řadou“, v postavení bočném „zástupem“.
1.Stoj. (poznámka: Stellung)
Stoj musí býti přímý a nenucený; paty semknuty a v téže řadě, špičky nohou vzdáleny navzájem na délku chodidla, kolena napjata, břicho mírně vtaženo, prsa sklenuta, obě ramena v téže výši, hlava vzpřímena, paže visí nenuceně tak, že palce rukou dotýkají se švů spodků, prsty jsou mírně zahnuty, tíže těla spočívá na přední části chodidla, takže trup je mírně kupředu. – Stoj ten vykonávají cvičenci na povel
„Pozor“. (poznámka: Habt-acht!)
Na povel
„Pohov“, (poznámka: Ruth!)
smějí cvičenci zaujmouti stoj pohodlnější, levá noha musí však vždy zůstati na témž místě.
…
9. Poklus
Povel:
„Poklusem! Řado (člene) – klus!“ (poznámka: Lauf-schritt! - Glied - marsch!)
K návěstí „poklusem“ skrčí cvičenci paže zapažmo k bokům (nikoli na prsa) a současně přenesou tíži těla na pravou nohu, k povelu „klus“ poskočí 90 cm kupředu na špičku levé nohy. Ruch 160x za minutu. Z poklusu lze přejíti v pochod (což se zpravidla děje) povelem:
„Pochod!“,
nebo zastaviti jej povelem:
„Řado (člene) – stát!“ („V klek!“ – V leh!)
Poklus, jako běh vůbec, doporučuje se pouze na letní cvičiště.
…
c) Tvoření a postup řetězů (poznámka: Bildung und bewegung der Schwarmlinie.)
Když cvičenci nastoupili v šik a čtyřstupy byly odpočítány, rozdělí velitel četu v družiny (roje, švarmy) a to opětně od pravého křídla počínajíc. Na jednu družinu počítá nejméně osm cvičenců. Pak ustanoví cvičitel vůdce každé družiny, kterýž předstoupiv před svou družinu jmenuje svého zástupce a odhadce vzdáleností. Družiny číslují se postupně od pravého křídla počínajíc, kteréžto označení po dobu cvičení se nemění.
Četa musí být tak vycvičena, aby z každého útvaru, z místa i v pochodu a v každém směru, i na půdě neschůdné, rychle, bezpečně a klidně se rozvinula v řetěz. Vzdálenost harcovníků v řetězu jest dle terénu různá, řídí ji cvičitel. (…) Kdykoli se řetěz zastaví, buď vždy využito úkrytů všeho druhu (náspů, hrází, příkopů, přirozených vyvýšenin a prohlubin půdy).
Povel k utvoření řetězu musí v účelném prostředí a stručně obsahovati směr a účel rozvoje, po případě jeho délku, jakož i označení družiny, která směr má zachovávati, kupř.:
„Přímo na onen kopec! Četo v řetěz! Směr vpravo!“
…
Když se četa v řetěz rozvinula, je třeba, aby cvičitel vyslal hlídky k zajištění, k účelům výzvědným a k udržování styků se sousedními četami; vůdci družin na křídlech musí rovněž vyslati hlídky, aby se chránily před napadením z boku.
Pohyby všech družin v řetěze musí se, pokud lze, konati v souhlasu s družinou udávající směr, ovšem s využitím úkryků v terénu, ale tak, aby souvislost netrpěla.
Postup řetězu vpřed koná se rychlým krokem, poklusem, jednotlivými skoky a často i během. Délka skoků je závislá na poměrech terénu a síle cvičenců. Skoky postupuje se zpravidla jen k nejbližšímu krytu. Cvičitel velí:
„Vpřed!“ (poznámka: Vorvärts!),
vůdci družin povel opakují a cvičenci rychle a současně vyskočí. Často je s prospěchem, aby postup nekonali všichni cvičenci současně, ale porůznu a v nestejných přestávkách. V blízkosti nepřítele nejvýhodnějším postupem řetězu jest plížení se cvičenců na zemi, při čemž se cvičenci opírají lokty a špičkami nohou.
Občas jest utvořiti řetězy a cvičiti postup řetězů na dlouhé vzdálenosti.
Teoretické poučování (poznámka: Osnova)
Nejdůležitější zřízení ozbrojené moci (druhy zbraní a vojsk, výzbroj, výstroj atd.). První pomoc při nehodách a poraněních. – Hygienické pokyny: Jak se chovati za veliké zimy a za velikého parna, jak nebezpečno jest píti špatnou vodu a mnoho alkoholu. Potřebná péče o tělo, zvláště o nohy. Hygiena pochodu.
Vypravování vhodných výjevů válečných, zvláště z nynější války a o domácích oddílech vojenských.
Pro NPMK připravil Bc. Petr Matějček
Zdroje:
BENEŠ, Bohuslav; PFEIFFER, Adolf, Škola a světová válka. Příručka o organisaci naší armády a loďstva, sbírka vojenských a národohospodářských dat a početních příkladů, pokyny pro vojenskou službu mládeže, Praha, Ústřední nakladatelství, knihkupectví a papírnictví učitelstva českoslovanského v Praze VII., 1916.
KLENKA, Josef, Vojenská příprava dospívající mládeže. Její podstata a provádění, Praha, České lidové knihkupectví a antikvariát v Praze I., 1915.
ŠEDIVÝ, Ivan, Češi, české země a Velká válka 1914–1918, Praha, Lidové noviny (2. vydání), 2014.