PomníkyDobové dokumentyRok vypuknutí spolupráce

Příběh legionáře - Haškovec Josef

Haškovec Josef (1879-1950)

text: Milena Štěpánová, DiS., pravnučka Josefa Haškovce

Pocházel ze Senožat, kde se narodil 19. 3. 1879 v rodině malého zemědělce Františka Haškovce a matky Marie, roz. Pulcové. Byl nejstarší z pěti dětí.

Po měšťanské a Střední odborné škole keramické v Bechyni, kterou absolvolal v r. 1896, studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Studium přerušil pravděpodobně z finančních důvodů, jeho otec v té době již nežil. Zaměstnání našel v keramických závodech v Praze, Vysokém Mýtě, ve Vídni, i ve „Výrobním družstvu keramickém v Bechyni“. V r. 1909 získal živnostenský list a otevřel si keramickou dílnu v Bráníku u Prahy. Vyráběly se tam keramické kachle a formy na ně.

V legiích

Při mobilizaci v r. 1914 nastoupil do rakouské armády. Dostal se na ruskou frontu a začátkem r. 1915 přešel do zajetí. Jako zajatec pracoval v Ust-Kamenogorsku pro ruského podnikatele. Se skupinou zajatců prováděli štukovou výzdobu domů. Později se účastnil v zajateckých táborech náboru do československého vojska. V prosinci r. 1915 odešel do vojska také. Prodělal celou ruskou anabázi, dílem jako úředník u polního soudu.

Po skončení války organizoval odjezd nemocných a starších legionářů do vlasti. Sám odjížděl až se čtvrtým transportem. Jejich loď byla poškozena v Japonském moři. Celý transport čekal na její opravu několik měsíců v japonském Kobe. Vrátil se přes Terst až v roce 1919.

Už se nesetkal se svou ženou, která zemřela během války v Praze (první žena – maminka mého dědečka zemřela po porodu v roce 1903 na horečku omladnic). O dva syny (jeden z nich byl můj děda Josef) se starali příbuzní. V r. 1920 se oženil s Annou Kazimourovou z radětického mlýna (Anna Kazimourová měla staršího bratra Josefa, který byl též v ruských legiích, pravděpodobně se tam seznámil s mým pradědečkem a ten je pak po návratu domů dal dohromady). Dcera Jana ( říkali jsme jí teta Handa, byla učitelkou a byla to ona, kdo shromáždil všechny dokumenty a fotky z ruských legií a dala mi je) byla mnohem mladší než její bratři.

Keramická škola

Roku 1921 se J. Haškovec ucházel o místo dílovedoucího na Střední odborné škole keramické v Bechyni, toto místo ve stejném roce získal. Zde působil až do svého odchodu do důchodu 19. 3. 1939.

V průběhu svého působení na této škole se velmi aktivně podílel na obhajobě její existence, ať v letech 1921-1923, tak hlavně v letech 1933-1935. Nebylo lehké odolat lobbystické skupině kolem ředitele ing. Arnošta Staška a obhájit smysl této školy v Bechyni, kde měla být zrušena a přeložena do Prahy.

Ve spolupráci s „Výrobním družstvem keramiků v Zářečí “ navrhoval různé typy stáložárných kachlových kamen. Uvědomoval si význam kamen v domácnostech jak po stránce hospodářské, zdravotní, ale i po stránce estetické. Z těchto zásad vznikla jeho stáložárná šamotová kamna značky „META“ s dokonalou výhřevností při malé spotřebě paliva a s velmi úhlednou dekorativní formou.

Dále to byla přenosná sezonní stáložárná kamínka nepatrných rozměrů, ale s vysokou výkonností v provozu. Napsal i řadu odborných článků o správné obsluze násypných i stáložárných kamen.

Jako všichni učitelé a profesoři škol v Bechyni se účastnil spolkového a společenského života naplno. Byl členem okresního zastupitelstva v Milevsku, předsedou školního výboru lidové školy hospodářské, členem správní rady Keramické akciové společnosti, předsedou jednoty čsl. obce legionářské, starostou tělocvičné jednoty Sokol atd. V roce 1936 založil „Lovecký klub pro Bechyni a okolí “, jehož účelem „jest vésti a nabádati své členy k správnému a hospodárnému provozování myslivosti a poskytnouti jim i milým našim lázeňským hostům hojné a dobré příležitosti k provozování loveckého sportu".

Po válce znovu začal pracovat ve spolcích a politice. Rok 1948 byl pro něj velkým zklamáním. Zhroutila se demokracie, o kterou celý život usiloval. Jeho známí a přátelé byli souzeni a odsuzováni, jiní odešli do emigrace, mnozí měnili názory a převlékali kabáty. To všechno poznamenalo poslední léta jeho života. Zemřel 13. 7. 1950 (to byly mojí mamince dva roky).

Ukázka z rodinného archivu - záběry legionářů

Legionáři sedící Legionáři skupinové foto Legionáři před zemljankou Legionáři civilní foto v horách Skupinové foto v ateliéru Sk. foto před vchodem do budovy

Skupinové foto v přírodě Hromadná fotografie Japonsko

 

Legionář Josef Haškovec

Josef Haškovec Portrét  J. Haškovec - skupinove foto v atelieru

Přítel J. Haškovce

Foto přítel

Doklady

 Členský průkaz Legitimace čes. obce legionářské líc Legitimace čes. obce leg. rub Členská legitimace str. 1,2 Propouštěcí list Průkaz Potvrzeni pro legionáře 

Dokumenty

Ruský dokument, rozhodnutí Ruský dokument k převodu Znění telegramu česky Znění telegramu česky, druhá strana Korespondenční lístek líc Korespondenční lístek rub

Výstřižky z tisku

Československý deník str. 1 Čs. deník str. 2 Čs. deník str. 3 Čs. deník str. 4

 

 

© Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského 2016