Příběh legionáře - Haškovec Josef | 1. světová válka a vznik Československa

Haškovec Josef (1879-1950)

text: Milena Štěpánová, DiS., pravnučka Josefa Haškovce

Pocházel ze Senožat, kde se narodil 19. 3. 1879 v rodině malého zemědělce Františka Haškovce a matky Marie, roz. Pulcové. Byl nejstarší z pěti dětí.

Po měšťanské a Střední odborné škole keramické v Bechyni, kterou absolvolal v r. 1896, studoval jeden rok na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Studium přerušil pravděpodobně z finančních důvodů, jeho otec v té době již nežil. Zaměstnání našel v keramických závodech v Praze, Vysokém Mýtě, ve Vídni, i ve „Výrobním družstvu keramickém v Bechyni“. V r. 1909 získal živnostenský list a otevřel si keramickou dílnu v Bráníku u Prahy. Vyráběly se tam keramické kachle a formy na ně.

V legiích

Při mobilizaci v r. 1914 nastoupil do rakouské armády. Dostal se na ruskou frontu a začátkem r. 1915 přešel do zajetí. Jako zajatec pracoval v Ust-Kamenogorsku pro ruského podnikatele. Se skupinou zajatců prováděli štukovou výzdobu domů. Později se účastnil v zajateckých táborech náboru do československého vojska. V prosinci r. 1915 odešel do vojska také. Prodělal celou ruskou anabázi, dílem jako úředník u polního soudu.

Po skončení války organizoval odjezd nemocných a starších legionářů do vlasti. Sám odjížděl až se čtvrtým transportem. Jejich loď byla poškozena v Japonském moři. Celý transport čekal na její opravu několik měsíců v japonském Kobe. Vrátil se přes Terst až v roce 1919.

Už se nesetkal se svou ženou, která zemřela během války v Praze (první žena – maminka mého dědečka zemřela po porodu v roce 1903 na horečku omladnic). O dva syny (jeden z nich byl můj děda Josef) se starali příbuzní. V r. 1920 se oženil s Annou Kazimourovou z radětického mlýna (Anna Kazimourová měla staršího bratra Josefa, který byl též v ruských legiích, pravděpodobně se tam seznámil s mým pradědečkem a ten je pak po návratu domů dal dohromady). Dcera Jana ( říkali jsme jí teta Handa, byla učitelkou a byla to ona, kdo shromáždil všechny dokumenty a fotky z ruských legií a dala mi je) byla mnohem mladší než její bratři.

Keramická škola

Roku 1921 se J. Haškovec ucházel o místo dílovedoucího na Střední odborné škole keramické v Bechyni, toto místo ve stejném roce získal. Zde působil až do svého odchodu do důchodu 19. 3. 1939.

V průběhu svého působení na této škole se velmi aktivně podílel na obhajobě její existence, ať v letech 1921-1923, tak hlavně v letech 1933-1935. Nebylo lehké odolat lobbystické skupině kolem ředitele ing. Arnošta Staška a obhájit smysl této školy v Bechyni, kde měla být zrušena a přeložena do Prahy.

Ve spolupráci s „Výrobním družstvem keramiků v Zářečí “ navrhoval různé typy stáložárných kachlových kamen. Uvědomoval si význam kamen v domácnostech jak po stránce hospodářské, zdravotní, ale i po stránce estetické. Z těchto zásad vznikla jeho stáložárná šamotová kamna značky „META“ s dokonalou výhřevností při malé spotřebě paliva a s velmi úhlednou dekorativní formou.

Dále to byla přenosná sezonní stáložárná kamínka nepatrných rozměrů, ale s vysokou výkonností v provozu. Napsal i řadu odborných článků o správné obsluze násypných i stáložárných kamen.

Jako všichni učitelé a profesoři škol v Bechyni se účastnil spolkového a společenského života naplno. Byl členem okresního zastupitelstva v Milevsku, předsedou školního výboru lidové školy hospodářské, členem správní rady Keramické akciové společnosti, předsedou jednoty čsl. obce legionářské, starostou tělocvičné jednoty Sokol atd. V roce 1936 založil „Lovecký klub pro Bechyni a okolí “, jehož účelem „jest vésti a nabádati své členy k správnému a hospodárnému provozování myslivosti a poskytnouti jim i milým našim lázeňským hostům hojné a dobré příležitosti k provozování loveckého sportu".

Po válce znovu začal pracovat ve spolcích a politice. Rok 1948 byl pro něj velkým zklamáním. Zhroutila se demokracie, o kterou celý život usiloval. Jeho známí a přátelé byli souzeni a odsuzováni, jiní odešli do emigrace, mnozí měnili názory a převlékali kabáty. To všechno poznamenalo poslední léta jeho života. Zemřel 13. 7. 1950 (to byly mojí mamince dva roky).

Ukázka z rodinného archivu - záběry legionářů